UPOZORNĚNÍ - pokud ještě nějakej růžovej grázl napíše reklamu pod článek který pojednává o něčem jiném než o malých růžových grázlech a zvlášť pokud to bude článek o smrti někoho, pak se naštvu a zaspamuju mu celý růžovoučký blogísek, to přísahám!!!
Pro reklamy je určena tato místnost - klikněte sem!!

10. kapitola - Hotelová Mánie

4. srpna 2009 v 11:33 | Bels Revenge |  moje knížka
10.kapitola


Rozdělili jsme se. Já dostala za úkol 1. patro, Margareta a Filipeus 2. patro, Daniel a Georgeus přízemí. Měli jsme domluvené, že ihned co stvořím prvního upíra, bude on tvořit za mě, prý abych nepančala svojí krví. Pokud se ve mně za dosavadní dobu zabíjení hnulo svědomí, tak teď. Ty lidi si sem přijeli na dovolenou, na krásné prázdniny a já právě stojím v 1. patře s úmyslem jim všem vzít život. S úmyslem jim vzít vzpomínky, rozdělit rodiny a poslat je na smrt k lovcům. Byla jsem tak nešťastná, ale přesto jsem to musela udělat, pokud jsme chtěli vyhrát nad lovci. Nad těmi zpropadenými, nenávistí naplněnými lidmi, kteří nevědí co je to upíří život a přijeli nás zabít. Přijeli si moji hlavu vystavit do jejich přehlídky triumfů. Co jsem ale jiného mohla dělat, než si utvořit armádu? Jiné řešení prostě nepřicházelo v úvahu. Opatrně jsem přistoupila k prvním dveřím a zaklepala: "Hotelová služba!"

"Moment prosím" ozvalo se. Za necelé dvě minutky se ve dveřích objevil mladý muž. Neváhala jsem. Skočila jsem po něm a na zemi ho podržela pod krkem. "Vyber si. Zemři nebo se staň upírem." "Cože? Já..já nevím. To nejde. Nechci umřít. Nechci! Upírem." Jak se mi ulevilo, když to muž řekl. Zanedlouho už byl vedle mě novorozený upír, který dychtil po krvi a tak nám nezbylo nic jiného než jít do dalšího pokoje. Tentokrát jsem proměny nechala na něm. Když jsme stáli na konci chodby, před sebou jsme měli poslední dveře, za mnou stálo nejméně dvacet upírů. Nikdo, nikdo nechtěl umřít. Všichni se raději poddali. Zaklepala jsem. "Hotelová služba!"

Ve dveřích se objevila mladá žena, jakmile však viděla mě a za mnou dvacet upírů s červenýma očima, pokusila se utéct. Za ní okamžitě vyběhl ten, kterého jsem přeměnila já a za chvilinku ji přivedl zpět ke mně. Já opět, jako kolovrátek zopakovala: "Vyber si, zemřeš, nebo se staň upírem." "Nedělejte to, prosím. V zadu mě spí dvouměsíční dítě. Ono potřebuje matku." Zarazila jsem se. Přece nevezmu matku malému miminku. Malému dítěti, které se ani samo nenakrmí, natož aby přežilo v tom světě plném nenávisti. "Vem dítě, půjdeš s námi. Nezabijeme tě, než ale porazíme lovce, budeš pod přísným dohledem, aby jsi neutekla a něco neprozradila." "Děkuji, budu vám moc vděčná. To dítě by nepřežilo." "Já vím" pošeptala jsem spíš sama pro sebe a pokynula jednomu z upírů, aby ženu doprovázel. Pak jsme s ostatními šli do přízemí, kde už čekali Georgeus s Danielem a za nimi asi stejně upírů jako jsem vedla já. "Žádné problémy?" zeptal se mě. Já jsem nemohla dělat nic jiného, než ukázat na matku a dítě. "Nemohla jsem..." "Chápu tě. Jsi si ale vědoma, že po skončení bitvy ji stejně nemůžeme nechat..." "Jsem." Ale tak jistá jsem si nebyla. Musela jsem něco vymyslet. Musela jsem tu nebohou matku a dítě zachránit. Nejsem správná upírka. To se časem změní. Ale nyní ne.

Po schodech přišla Margareta a Filipeus a dalších deset upírů. "tak jo vy všichni. Byli jste stvořeni z jednoho prostého důvodu. Aby jste ochránili mě, Georgeuse a Michaelu. Je to vaše povinnost, předpokládám, že každý toto ví. Tu matku s dítětem budeš hlídat ty. Při sebemenším pokusu o útěk ji přeměň, dítěte se zbavíme později. Nezabijeme ho,někomu ho dáme, nebo ho někdo z přeživších vychová." Matka se s hrůzou podívala po nás všech. Asi si neuměla představit, že by tak krvelačné stvoření jako upír mohl vychovávat její dítě. Po pravdě řečeno, já si to radši ani nepředstavovala. Už jenom to, že jí v žilách proudí čerstvá, teplá krev a je mezi náma v jedné místnoti, ve mně probouzelo chuť po její krvi. Chuť zabíjet.

"Předpokládám že všichni víte, jak se zabíjejí upíři." Vyzýval na druhém konci města k boji lovce starý muž. "Stačí jedna rána kůlem do srdce. Jedna ranka a upír je váš. S mrtvolama si dělejte co chcete." Osmdesát lovců dychtících po zabíjení zároveň přikývlo....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 živočích živočích | Web | 5. srpna 2009 v 9:52 | Reagovat

"S mrtvolama si dělejte co chcete." hmm a čo sa dá robiť s mŕtvolou upíra? :D
Začína to byť vážne napínavé takže... ďalej :D

2 Cho&Christin -> Tvé SB Cho&Christin -> Tvé SB | E-mail | Web | 5. srpna 2009 v 19:34 | Reagovat

Míšo, ty se zdokonaluješ přímo závratně! :D
Páni, fakt to začíná být čím dál napínavější!
Je zajímavý, že já přemýšlim úplně jinak.. Bylo mi více líto tý holky s tim tátou, naopak těhlech mi líto příliš nebylo, prostě jsem to brala, že je potřebuje.. O:) Vím, že i tu holku potřebovala, ale jinak..
A měla bych se omluvit za to, že jsem nesouhlasila s podřízeností tý holky, najednou mi to přijde úplně normální, že si jí váží, jak se k ní chová.. ;)
A moc jsem ocenila, že nechala žít tu ženu s dítětem.. Fakt mi to přišlo příliš krutý.. :)
Ještě jednou musim pochválit, máš velice slušnou možnost stát se úspěšnou spisovatelkou. :D ;)
Christin Smith

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


















Co poslouchám: Karel Kryl, Michal David, Dáda Patrasová (pozůstatek nárazu do hlavy :D) a Kabáti.. pak ještě Dragonforce :)
Co sleduju: Bleach
Co čtu: Jiřina Olmrová a Bohuslav Blažek - Jací jsme a jací nejsme
Na co se těším: na prázdniny :)
Na co se netěším: vysvědčení..
Co mě nejvíc těší: rofl.. :D
seň pro tento týden: Kabát - Moderní děvče