UPOZORNĚNÍ - pokud ještě nějakej růžovej grázl napíše reklamu pod článek který pojednává o něčem jiném než o malých růžových grázlech a zvlášť pokud to bude článek o smrti někoho, pak se naštvu a zaspamuju mu celý růžovoučký blogísek, to přísahám!!!
Pro reklamy je určena tato místnost - klikněte sem!!

7. kapitola- Rodiče

2. srpna 2009 v 20:13 | Bels Revenge |  moje knížka
7.kapitola



Když jsem se další noc probudila, už ze začátku jsem měla divný pocit. Pocit, že mě někdo sleduje. V tomto pocitu mě utvrdila Margareta, když řekla, že mě tady hledali dva chlapci se jmény Filipeus a Georgeus a že přijdou zítra znovu. "Nevíš, co jsou zač, Margareto?" zeptala jsem se. Nevěděla. Toho pocitu mě zbavil až Daniel, který mě přinesl pohárek něčeho...krve?! "Kde jsi ji vzal Danieli?" musela jsem se zeptat. "Ve vedlejším pokoji bydlí moc milá slečna. Říká, že upírky zbožňuje a že nám poskytne krev kdy budeme chtít." "Ty jsi snad zešílel Danieli! Věříš jí? Může nás prozradit. Přiveď ji!!" Řekla jsem rozčileně, ale alespoň jsem neměla čas se zabývat těmi podivnými návštěvníky.

Když po dlouhé době Daniel přišel s omráčenou ženou v náručí, nestačila jsem se divit. Ta žena, znala jsem ji. Přímo výborně jsem ji znala. "Co se děje Míšo?" zeptala se Margareta, která si zřejmě všimla mého pohledu. "To je moje matka" odpověděla jsem. "Takže ji nezabijeme? Míšo, bude tě chtít domů zpátky. A ty se budeš trápit." "Mlč!" neudržela jsem se a na Margaretu jsem poprvé zakřičela. Přece nezabiju vlastní matku! Přece jí neudělám mojí služebnicí!! Byla jsem si ale vědoma, moc dobře vědoma toho, že ví něco, co vědět neměla. "Existuje jenom jediné řešení. Najít jí jiného upíra, poručit mu aby jí hlídal a jí udělat taky upírkou. Nezabijeme ji...nemám na to srdce. Ona je můj stvořitel. Ty by jsi mě doufám taky nezabila, Margareto." "Samozřejmě že ne! Vydám se tedy na lov, přivedu ti tvého otce, musíš ho přeměnit ty, jinak nebude dělat to co po něm chceme..." "Ano, jdi" řekla jsem a zajíkla se. Nezkazím tímto matce celý zbytek lidského života?? Ona na mě ale musí zapomenout, jinak to nejde. Ona ví, že jsem upírka, jinak by neřekla Danielovi že miluje upíry. Ona je ta, kdo mě viděl vraždit. To ona. Ale musím si s ní promluvit. Pokud je nějaká možnost, jak o sobě zjistit víc, tak nyní. "Danieli, probuď mojí matku!" Daniel přejel rukou nad tváří matky a ona se probudila. Podívala se na něho, pak na mě a radostně vykřikla: "Míšo, co jsem se tě nahledala! Proč jsi nám to neřekla? Proč jsi neřekla, že jsi se viděla s pravým otcem? Mohli jsme být dál rodina." "Mami, já se neviděla s otcem. Uzavřela jsem s ním smlouvu, nemluvili jsme spolu. A ty mě nyní vysvětlíš, o co vlastně jde."

Matka se na mě zmateně podívala. "Tak jo. Ale musí to zůstat mezi námi. A tenhle budižkničemu ať jde pryč." "Danieli mohl by jsi nás nechat na okamžik?" "Jistě má paní. Můžu jít na lov?" "Jistě, hlavně už jdi." Když Daniel zabouchl dveře, dala se matka do vyprávění. " Tenkrát jsme se procházeli s tatínkem právě po té cestě na Maršov, když v tom jsme viděli malinkou holčičku plakat na lavičce, která je podle bájí prokletá. Na báje jsme nedbali, sedli si oba na lavičku a ošetřili tě. Vtom se Kaštan otevřel a objevil se tam takový velký, svalnatý pán a povídal, že jsme si sedli na prokletou lavičku, ale že se Satan uvolí nás nechat na živu, když se postaráme o jeho dceru, o jeho malou Michaelu de Vampire. Oba jsme souhlasili s tím, že jsme dlouho chtěli vlastní děťátko a taky jsme samozřejmě nechtěli zemřít. Věděli jsme už podle jména, že se z tebe jednoho dne stane upírka, ta tvá záliba v černé barvě poslední dobou nás v tom jenom utvrdila, ale taky jsme si říkali, že jsi jednou naše dcera a tak že tě vezmeme takovou jaká jsi." Nevěřícně jsem se na matku podívala. Teď to mám tedy potvrzené. Jsem Dcera Satanova. Nepříjemně mě mrazilo v zádech.

"Nemůžu tě nechat žít, když toho víš tolik. Jsi ale moje matka, zajistím ti skvělou budoucnost. Přeměním tě v upírku a najdu ti někoho spolehlivého, kdo se o tebe postará. Margareta šla pro otce. Zřejmě ho přeměním jako první, řeknu mu, aby zůstal s tebou. On už tě ochrání. Ale už mě nesmíte vidět.... a mami? Děkuju za všechno, co jste pro mě udělali. A že toho bylo!" Matka se trochu bojácně usmála a řekla jenom: "Bolí to?" V té chvíli mě připomněla malou holčičku, která se ptá paní doktorky, zda ta injekce opravdu tak bolí. A jako paní doktorka, která nikdy nikomu neřekne, že to bolí jako čert, jsem i já musela odpovědět: "Neboj se, všechno bude v pořádku. Nic neucejtíš." Zvedla jsem mojí ruku a pomalu mamku omráčila. Bude to tak lepší. Nevím kdy se vrátí Margareta...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cho&Christin -> Tvé SB Cho&Christin -> Tvé SB | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 14:34 | Reagovat

Já tomu nerozumim. Proč jí nemůže klidně nechat žít? Vždyť to věděla celou dobu a nic se nedělo..

2 Tywyll Cysgodol Tywyll Cysgodol | Web | 19. října 2009 v 17:33 | Reagovat

Dočetla jsem se zatím jen sem a...povím, to co už bylo řečeno dávno přede mnou. Když pominu pravopisné chyby, stále mi nejde z hlavy ten rychlý spád děje. Jasně, pořád by se mělo něco dít, jenže...co to takhle, jak podotkla už Cho&Christin , trošku rozvést? Trošku to rozepsat, popsat...určitě by to dalo příběhu jiný rozměr. Možná ale jen kritizuji předčasně, kdo ví, jak vypadají tvé poslední kapitoly, tak jsem se zatím ještě neprokousala.
Takže hodně úspěchů a určitě se při nejbližší příležitosti pustím do dalšího čtení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


















Co poslouchám: Karel Kryl, Michal David, Dáda Patrasová (pozůstatek nárazu do hlavy :D) a Kabáti.. pak ještě Dragonforce :)
Co sleduju: Bleach
Co čtu: Jiřina Olmrová a Bohuslav Blažek - Jací jsme a jací nejsme
Na co se těším: na prázdniny :)
Na co se netěším: vysvědčení..
Co mě nejvíc těší: rofl.. :D
seň pro tento týden: Kabát - Moderní děvče