na Blog.cz

Aneb první zamyšlení krátce po dovolené :o)

Jak asi víte, byla jsem do dneška v Itálii. Jednoho dne mě rodiče dali naprostou volnost, šla jsem tedy sama na pláž. Vzala jsem si MP3, knížku a jeden hlavolam. Po hodince jsem dočetla a rozhodla se, že se půjdu schladit do vody. Bylo to ještě poměrně ráno, takže moc lidí na pláži nebylo, ve vodě už vůbec ne, protože voda byla trochu studenější. Tedy jenom ráno, pak začalo pařit sluníčko a to byla voda jak kafe.... no ale zpět k tématu. Šla jsem do vody, byla jsem sama, měla čas na přemýšlení. V tom jsem uviděla peříčko, které ztratil nějaký racek. Houpalo se na mírné vodě, okolo mě plavali ryby, ani si peříčka nevšimli. Peříčko jako by vedlo svůj vlastní život, plný nejistoty, ale zároveň plný tolerance. Ryby ani voda peříčku nenadávali, nesnažili se ho stáhnout na dno. Koukala jsem se na to peříčko naprosto zhypnotizovaně. Uvědomila jsem si, že bych takhle nějak chtěla žít, v životě plném tolerance a lásky. Kde by mě nikdo nekritizoval, kde by se mi nikdo nesmál a neříkal mě bezdůvodně hnusná čarodějka, nebo černá můra. Pak jsem si ale pomyslela, že se stejně najdou nějací s odpuštěním kreténi, krteří se mi budou smát za černé oblečení.... pak jsem si vzpoměla na Anežku. Je to moje spolužačka, křesťanka. Nejdřív jsem se bála, že mě úplně zavrhne, jako všichni křesťani, ale ona se postavila na "moji stranu". To mě až teď došlo. Došlo mi, že jediným půsöbem, jak dosáhnout tolerance k mé osobě, je také tolerovat. Proto ode mě už nikdy neuslyšíte, že křesťani jsou zmanipulovaný a divný, že hopeři jsou kreténi a že nemám ráda etno. Protože až teď jsem si uvědomila, že je to blbost. Každý máme svůj svět od kterého nikdo neopustí. Pokud jsem teď metloška, pochybuju, že budu barbie. Dokonce i pozéři, ano i pozéři mají právo na pozérství, ač je pak jejich svět ukryt pod rouškou lži. A proto slavnostně slibuji, že slova jako nenávidím hop už nikdy neřeknu, koneckonců to samé jsem před dvěma rokama říkala o metalu. I mezi hopery se ukrývají tolerantní jedinci a já je nechci svými činy dovést k netoleranci.

Peříčko jsem nejdřív chtěla vzít a uvázat si ho na krk, jako důkaz slibu, ale nakonec jsem ho pustila po vodě. Třeba někomu dalšímu otevře oči, třeba taky ne a jednoho dne ho někdo potopí. I mě se to může stát. Ale do té doby....slibuji!!